Karanténa.

Ano, přesně tak. Nejprve sever Itálie a za pouhé 2 dny celá Itálie. 

Musím přiznat, ze jsem se včera večer, po proslovu pána premiéra cítila, jako ve filmu. Občas si fakt přeji, abych se jednoho rána probudila a zjistila, že je všechno Fuč. Zlý sen. Ale jsme v karanténě. 

Co to tak obnáší? 

Máte najednou pouze 3 možnosti, proč se můžete vydat ven. 

Virus.

Ahoj všichni!

Sedím si doma na gauči. Projíždím jakékoliv novinky, dnes už po tisícáté. Koukám ven z okna. Od rána padá mohutný déšť a stále nepřestavá. To počasí je dnes přesně jako moje nálada. Depresivní. Smutné. Jsem šílené naštvaná. A taky zklamaná. Zklamaná ze situace, ve které se momentálně Itálie nachází. Mohlo tomu být jinak. Já vím že jo. Je jednoduché svádět vinu na ostatní, ale situace byla brána na lehkou váhu, až do poslední chvíle, kdy už tomu museli najít konkrétní řešení. Dnes v noci se k místním dostalo, ze bude Itálie uzavírat 14 regionů. Co si tak myslíte, ze tamní obyvatelé udělali? Po internetu kolují videa, kde vidíte davy lidí utíkat, aby stihli poslední vlak na jih. Prosí, jak jen můžou, aby je pustili dovnitř. I kdyby měli těch 15 a více hodin stát. A to mi otevřelo oči ( né, že bych si dříve neuvedomovala, jak vážný ten problém je, ale teď si uvědomuji, že lidé v tuhle chvíli, krom toho, ze ztratili kompletně rozum, nemají absolutně smysl pro solidaritu ... 

#cukrfree bezlepkové cookies

Ahoj všichni.

Už je to dlouho, co jsem nic nepostla, ale poslední dobou je v mém životě toho tolik nového, že bych se ráda podělila i s Vámi o novinky, které jsem se buďto naučila, nebo vyzkoušela. Už je to týden, co jsem na #cukrfree a bezlepkové “dietě”, jestli se to tak dá nazvat a jelikož spoustu věcí nesmím, musím na jejich upravené verze přijít sama. Tak jsme tedy s mamkou vyzkoušely upéct něco sladkého na zub a vzniklo z toho tohle. Není to klasická chuť sušenek, ale pro mě, která teď cukr a lepek nemůže, to je prakticky delikatesa. Určitě dejte vědět, jak se Vám povedly :)

8 KROKŮ KE ŠTĚSTÍ.

Zdravím.

V dnešním článku bych Vám ráda sdělila, vše co vím o "štěstí".
Můžeme být rádi, že "štěstí" nemá jenom jednu podobu a já Vám s radostí předám svých 8 nejdůležitějších bodů, jak docílit každodenního štěstí.

1) Bud vděčný!

    Přesně tak. A ted prosím neobrácejte oči v sloup. Učí nás to již od utlého věku, to jo, ale příjde Vám, že to neustále omílaní má taky svůj důvod? Ceňte si maličkostí. Ony v celku totiž tvoří celý Váš den.
 At už je to po ránu:
 -vůně teplé kávy
 -první paprsky slunce
 -teplé peřiny,
 -pusa na dobré ráno/dobrou noc
 -čisté, vyprané prádlo
 -jemný svetr, který nekouše
 -dobrý hair/skin day
 -chut oblíbeného jídla/pití
a mohla bych pokračovat do nekonečna ...
Každý den přesně tyto věci bereme jako samozřejmost, ale nepřemyšlíme nad tím, že to všechno má svoji hodnotu. Naučme se ji vídat, i když ty věci máme před očima, v tuto chvíli.
 Ne jenom ve chvílích, kdy něco ztratíme. Přesně tohle slýcháme na každém rohu, ale já se to naučila až po 20. letech ... Osobně se mi to stávalo pořád. Ocenovala jsem dané věci, či osoby jen ve chvílích, kdy jsem je nemohla mít (u sebe) ... Říkejme "děkuji" za vše, co nám vykouzlilo úsměv na tváři a uvidíte, že těch věcí samo příjde o to více.

Divné fakty o italech // SNÍDANĚ - zimní edice

Zdravím všechny!

 Už je to pěkně dlouho, co jsem takhle nezasedla k počítači s vůlí napsat článek. Na tohle to téma chystám udělat video, ale pro lepší "zapamatování" jsem zvolila i cestu "blogerskou", aby to bylo i více-méně přehlednější.

Vím, co si v tuto chvílí říkáte: Vždyt já znám "S Italem v kuchyni", do Italských restaurací chodím každý den na "meníčka" a pizzu si dávám skoro každý den, nemluvě o těstovinách, aaaale ...

 To není tak snadné. Já, jako rozená italka (máma a táta italové), jsem po roce komplétně musela změnit pohled na to, co vlastně italové od jídla požadují (která striktní pravidla dodržují) a jak se "běžně" stravují. A v dnešním čláku budu rozebírat italské ...

Snídaně 

Světe div se, italové a snídaně (+ svačiny) nejdou moc dohromady.
Ptali jste se někdy sami sebe, proč tady ještě pořád nemají Starbucks, Costa coffee, Caffe Nero apod,? Kavárny, jako místo samo o sobě jsou všechno, jen né italské. Italové totiž nevidí v "kafíčkování" formu relaxace, ale úplný opak a pokud je uvidíte v baru po 12. hodině odpoledne, tak budto sedí u čaje a sušenek (vzácně), nebo u "aperitiva" ( o tom se pobavíme v příštím článku), nebo jednoduše přišli pro "rychlou dávku energie", kterou vypijí u pultu a déle se nezdržují ... 

 Ráno, když příjdete do baru, uvidíte u barového pultu stojících nejméně 4/5 osob.

U toho samého pultu oni ve stoje a co nejrychleji "posídají"a jdou do práce. Vzácně je uvidíte jíst.

Když jsem se ptala většiny svých kamarádek, proč ráno nesnídají, odpověděly suše, že po ránu nemají hlad a jediné, co do sebe dokáží "hodit" je caffé (které vnímají, jako "palivo").
Caffé musí být krátké, sladké a silné.

Když Ital řekne slovo "caffé" myslí tím "espresso" (také známé, jako "corto"(krátké)), né to "české presso", které je v Italií považováno za "americano",nebo také za špinavou vodu :D

Myslí tím naplnění malého kavového šálku do poloviny. 

Existuji také varianty "lungo" (dlouhé) = malý šálek naplněný do víc, jak poloviny.

Ristretto (zkrácené) = malý šálek naplněný po 1/4.

Pokud Vám příjde caffé moc silné, exituje varianta "caffé macchiato" = italské espresso + mléko ...
Když už jsme u těch káv, v Italií káva s více, jak "lžičkou" mléka, přestává být kávou (protože přestává mít požadovaný účinek a tudíž je "slabá a zbytečná") ...
Italové si občas "na chut" dají "cappucino", ale nikdy jsem nikoho neviděla pít "latte macchiato", které je v česku velice oblíbené ...
Další zajímavým faktem je, že je "společensky nepřípustné", když si dáváte "cappuccino" či "latté macchiato" po 12. hodině odpoledne (proto by tady, jen těžko fungovaly naše oblíbené "marketingové" kavárny) a že si jej dáváte "nedejbože" s nějakým sandwichem, bagelem apod..
Ano, čtete správně ( a v restauraci by Vám ho nikdy neudělali).
Hlavním důvodem je především správné trávení a také chut jídla! Na to jsou italové "šílenci", tudíž se nesmíte divit, pokud se na Vás dívá okolí zvláštním pohledem, pokud si objednáte v baru "sandwich s lattéčkem". Tím, že si dáte kávu s mlékem prakticky neocenujete chut jídla, které máte před sebou a kazíte naproto nevhodným nápojem.
Také se nesmíte divit, že pokud si dáte "espresso" a "cornetto", přinesou nejdříve croissant, počkají, až ho sníte a pak až přinesou kávu. A to z dvou důvodů.

Za a) italské caffé musí být vždy teplé. Pokud vychladne, než Vám ho přinesou, je možné, že Vám přinesou nové "gratis".
A za b) neexistuje, že nejdříve vypijete caffé a pak až sníte croissant, protože caffé je považováno za "zabiják chutových buněk" nebo "hladu" celkově, tudiž by to bylo jednoduše zvláštní. 

Další důležitou poznámkou je, že pokud chcete v Itálií to, čemu v česku říkají "latté", musíte říct "latte macchiato", jinak dostanete čistě bílé mléko!
(latte = mléko)

Můžete volit mezi = "macchiato caldo" = espresso + teplá pěna, nebo "macchiato freddo" = espresso + studené mléko. Pokud z jakéhokoliv důvodu nesmíte/nechcete kávu, můžete zvolit mezi Orzo (něco, jako Caro), Jingseng a Decaffeinato (bezkofeinu).

Jak jsem psala, není běžné, je vidět něco sníst, ale když už ital snídá, tak je na prvním místě "cornetto" (český "croissant").

BACK TO SICILY // myšlenkové pochody z letadla - jak jsem málem umrzla v našem bytě

Ahoj všichni!

Momentálně letim asi "pěstotisíc" kilometrů v oblacích. Jako opravdu... IRL ( je to i radostí, to si pište, po měsíci se konečně vracím na Sicilí!).
 Když teď přemýšlím nad tím, co často slychám od lidí, tak se v oblacích vyskytují celkem pravidelně, ale dnes je to jiné. Opravdu sedím v letadle. A víte jak. Když si do letadla nevezmete časopis/knihu (nebo si ji vezmete a pak zjistíte, že sedíte u nouzového východu hned u okna a nesmíte mít nic pod sebou, ani při sobe) a nejste dostatečně flegmatičtí na to usnout ( protože moc dobře víte, jak u toho vypadáte a ta otevřená pusa se slinkou na kraji taky není moc sexy), Vám nezbývá než hrozně usilovně přemýšlet, co ted. Asi jsem za to vděčná, že jednou za čas si prostě z nudy nemůžu otevřít sociální sítě, ale čelit realitě.

A tak se koukám kolem sebe a zjišťuji, že:
 a) většina lidí je tady flegmatických, protože spí , at uz mají slinku, nebo pochrupuji
      (doporučuji pořídit si černé brýle podobného tvaru jako wayfarer, které dobře vypadají a přitom jsou nenápadné a na spaní v letadle/vlaku atp. ideální!)
 b) opravdu existují lidé, kteří si v letadlech pořizují gumové hodinky za 20€, dají si třeba "lazaně", nebo jim nedlělá problém zaplatit 3€ za "panini" velké, jako moje dlan ...
 c) ti nespící a "nejedící" bud momentálně škrábou stírací los, nebo si čtou (neplatí pro nešťastlivce u nouzových východů, ale ti stejně buďto spí, nebo mezi sebou hovoří ...

což mi připomíná to, že jsem tady vlastně "sama" (i přes těch cca.150 pasažérů, nebo kolik jich tam bylo) - ale NECÍTÍM SE tak!
 Radši budu sama ve svých myšlenkách, než vymýšlet témata k hovoru po celé 2/1,5 hodiny s někým, jen protože je příliš přátelský ( což btw. na letadlech nesnáším, protože nemáte "kudy utéct", takže bud se rozodnete působit jako nepříjemná kráva, ale pak Vás svědomí bude sžírat po celou dobu, co budete vedle sebe mlčet, nebo se dozvíte kolik má "člověk" vedle Vás vnoučat, psů, dluhů a zdravotních problémů a vy si jen říkáte, jak je možné, že po tom všem je takový člověk ještě schopný cestovat (bez urážky) - vím, že je těžké na těch sedačkách z domu pro panenky namačkaných vedle sebe cítit osobní prostor, ale zkusme třeba předstírat. Chjo.)
Víte, my introverti Vám budeme nesmírně vděční a opravdu to neděláme schválně, že působíme nesympaticky. To byste teprve čučeli, jak trapně vypadáme, když se v křeči snažíme působit kamarádsky a extrovertně . )
Zatímco jsem si do poznámek zapsala tohle všechno uběhla cca. další půl hodina.
Já už chci dolů! Za svým mužem <3
Zatímco pomalu přistáváme si jenom představuji, jak přivítám M. tak, jak to dělají v těch filmech (když se po dlouhé době vítají tím, že běží k sobě a muž zvedne ženu a třikrát s ní otočí ve vzduchu a položí, jako by vážila 20 kilo).
Akorát bych to nebyla já, kdyby v tom nebylo pár háčku ...
Jsem na to příliš stydlivá. Můj muž by 100% skončil na zemi s nějakou zlomeninou, protože nikdy neměl zrovna rychlé reflexy a k tomu všemu je prakticky jen o 10 centimetrů vyšší  ( vidíš, lásko, jak jsem šikovná, že kvůli tobě lžu, i když oba víme, že ve skutečnosti těch centimetrů je 5 a ty si tohle stejně nepřečteš, protože česky neumíš?) a řekněme i drobnější (až na ty ramena, boky, pupek a po svátcích i "double chin" haha) než já a dokonce jsem si zapomněla koupit žvýkačky, takže ted musím čelit tomu trapnému momentu, že můj polibek bude vsechno, jen ne filmový.

the DREAM that you WISH will come TRUE

Dobré den všem!

Tady máte popsáno přesně do detailu, jak se mi podařilo splnit každou položku na svém WISHLISTU z Vánoc roku 2014 za 2 roky úplně NEVĚDOMĚ!

Tímto chci jenom ukázat to, že sny se plní. At už máte malé, nebo velké ... Musíte být trpěliví a příliš na tom nelpět. Neurčovat si přesné datum a nestresovat, protože se po týdnu stále nic neděje. To pak není život. Pamatujte na své sny, ale nezaměřujte se jenom na ně. Uvidíte, že co se má stát, se stane i tak :)
Mě se to vše splnilo a sama nevím o tom, že bych se nějak šíleně snažila. Spíš jsem na svůj WISHLIST úplně zapomněla!
Mějte víru a uvidíte zázraky.
PINKY PROMISE!