Saturday, September 5, 2015

Co jsem si ze Sicílie (ne)ODNESLA.


K
aždý návrat je těžky. Obzvlášt, když destinace, ze které jste se vrátili ve vás zanechala tolik smíšenych pocitů a vzpomínek, které si s nostalgií neustále přehravate v hlavě.
Noc na letišti v Římě byla celkem silným zážitkem a nejen díky silně "fučící" klimatizací přímo nad hlavou ... Brr
Na Sicilií se mi nechtělo. Odjížděla jsem znechucená, že Jedu tak daleko pracovat každý den za "pár šušnu" týdne. Kdyby nebylo mých kamarádek, ktere mě nakonec přecejen dokázaly přemluvit, nikdy bych se neodhodlala ...



Mám ráda sve pohodlí a mířit na misto, kde nikoho neznám mi nahánělo strach. Neustálý proud negativních myšlenek bohužel neustál ani týden po našem přijezdu. Lokál, ve kterém jsme původne měly celé léto pracovat byl na prvni pohled vcelku pěkné místo. V interiéru dominovala bilá barva a pohled na moře s jeho tyrkysovou třpýtící se barvou pod slunečními paprsky tomu byl ideálním pozadím. Taková malá oáza klidu.


Strávit tam chvíle jako zakázník by mi ani Tak nevadilo, ale to nebylo důvodem, Proč jsem se tam ocitla. Měly jsme slíbeno, že po celý pobyt dostaneme vybavený byt a ruku na srdce, to "vybavení" ve stylu jednoho stolu, 4. židlí a 3. postelí ( o kuchyni jsme si mohly nechat ledatak zdát, pche) by mi ani tak nevadilo, jako to, že první 3 dny nejela jak voda, tak elektřina ( a když tekla voda, tak po celý týden byla studená).



čekáním na to, aby nás někdo odvezl do práce jsme si jeden večer mohly nádherně užít jeden z mnoha dechberoucích západů slunce přímo na pláži

Směny jsme měly denně dvě, což mi teoreticky vyznělo mnohem lépe, než tomu bylo v praxi. Po 3. dnech jsme byly všechny 3 vyčerpané, vystresované a především zklamané. Neměly jsme ani chviličku volného času a jediné, co jsme zvládaly bylo spát a pracovat. Samozřejmě jsme tam jely pracovat, Ale směny od 12:00 do 17:00 a navazujicí od 19:00 do 5. ráno nám nedovolovaly si ani přivstát. Nebýt prvního dne, kdy jsme navštívily drogerií a nakoupily vše potřebné, tak ani nevím, kdy jindy bychom to stihly.
Já naštěstí jako rozená Italka neměla problém s komunikací, díky bohu, Ale i přesto, že ️jsem se snažila naznačovat. jak je to absurdní a že to takhle prostě nejde, se mi dostávalo odpovědí jako "tranquilla" a "domani" každý den.

Po týdnu si nás ( jako chodící zombie/hromádky neštěstí) naštesti vzal na starost mamčin znamý a zmněnily jsme práci.

a takhle to vypadfalo, když jsme ráno vstaly o něco dříve, než těsně před směnou



Směna byla mnohem přijemnejší. Pracovaly jsme od 3. odpoledne a končily podle lidi, Ale to maximálně ve 2. ráno. Konečně se nám dostalo vytouženého volného času i vysněných italských party nights. Majitel podniku také vlastnil největší diskotéku ve měste, takže jsme měli konzumaci na místě zcela zadarmo. Věci se začaly obrácet k lepšímu. Neříkam sice, že by práce bylo přes den málo, ba naopak, skoro každý den tam byly akce, jako svatby, křesty, narozeniny apod. ( a hlavně nutno podotknout, že italové slaví vše hoodně ve velkém), ale v porovnání s prvni zkušeností jsem se snažila ze sebe vydávat maximum, už jen kvůli tomu, jak srdečně se nás ujali. Měly jsme teplou sprchu, čisté povlečení, klimatizaci v pokoji, v kuchyni stále plnou lednici jidla. Po celý pobyt nám nechybělo nikdy nic. Až na kliče, Ale po pár škrabancích a modřinách jsme přisly na způsob, jak přelezt tu obrovskou bránu, aniž bychom se u toho musely přizabít.




Majitel se mohl zdát přísnejsi kvůli velmi temperantnímu chovani (měl horkou krev, jak to u italu býva). Ale byl to opravdu srdečný a dobrý člověk, který bral svojí práci velice profesionalně, načemž nevidím nic zlého. Velice mě jeho postavení k práci inspirovalo. Celý tým zaměstnanců byl užasný. Nebyl sice velký, Ale byli vsichni velice laskaví a chápaví. Po pár týdnech už jsem se cítila, jak bych měla druhou rodinu.

první párty v Coconut
jednou jsem takhle při čistění bazénu dokonce vylovila malého netopýrka, kterému už bohužel nebylo pomoci :(
jedna z mnoha paty nights
holky měly většinou co dělat, aby tohle vše zvládly umýt

Od mé prvotní myšlenky, že se Těsím na návrat domu ️jsem se s blížícím se termínem odletu těšila domů čím dál méně. Známý od mamky se postupem času, jak pro mě, tak pro holky stál plnohodnotným bratrem. Kdykoliv jsme měli s čímkoliv problém nám s radostí pomohl. Sice italským stylem, Ale rozhodně jsme si nemohly na nic stězovat. Italové jsou úžasný národ. Nebo přesneji ted míněno na ty ze Sicílie. Dokáží ve vás probudit zlost i radost, smutek i štěstí, lásku i nenávist a to vše v jedné osobě. Emoce se tam procitují na 200%, ale pozitivní na tom je, že se stále cítíte byt živí ( víte, jak to myslím). Často nám dny plynou tak, že sami sebe ani nevnímáme a bereme náš život jako samozřejmost. Tam ️jsem si najednou začala všímat každé maličkost. To jaký mají na mé tělo efekt ruzné emoce a i když ze začátku jsem vůči jejich povaze byla skepticka a nikomu jsem nedůvěřovala , tak ️jsem se nakonec precejen naučila chápat jejich "složitou" povahu a naučila se s ni den po dni pracovat a žít. Jsou jiní. Každý národ je zvyklý na něco jiného, Ale rozhodně ne špatní či nensesitelní. Chce to jen hodně trpělivosti, jedná z věcí, ke které mě Sicílie přiučila.


Být "tranquilla", nebo alespon snažit se o to. Dále ️jsem se konečně naučila, že pokud si o něco neřeknes, pravdepodobne se ti to nikdy nedostane. Empatie je skvelá vec, Ale v práci na ní často nenarazíte, takže když vás něco sere, tak to prostě musíte říct na plnou hubu, tečka. Dar mluvy, jedna z těch nejužitečnějších věcí, které existují a dokážeme to téměř všichni.Jednoduše komunikace, at nemám výčitky svědomí, že tady někoho diskriminuji je základ všech mezilidských vztahů, at už jakákoliv, nejde o známost řeci. Bez komunikace se jen tezko najde rešeni/pochopení a rozhodně to nepomahá především nám samotným, protože ta pachut na jazyku a to jak to v nas vře taky Není moc přijemné. Myslím, že nutno podotknout, jak se to v nás následně vše nahromadí a pak si všichni myslí, že máme (dostat) krámy či další jiné příjemné problémy ,že jsme nesnesitelní bezdůvodně. Být otevření chce sice trochu odvahy, ale bez ní by to v práci nešlo. mě takové věci nikdy nešly, ale vida, co ze mě dostaly extremní situace ... Viděla ️jsem všechny jako zláky, barbary a krysy. Soudila na první pohled, aniž bych někoho znala. Omyl. Človek může být komplétně jiný, než jaký se zdá, Ale jak to zjístit, když mu hned ze startu ani nedáme šanci? V Italií jsem byla denně překvapená, jak se lidé zadají na první pohled úplně jiní, než doopravdy jsou. Tss. Přijímat vše na 100% nám otevře dveře, o kterých jsme ani neveděli, že mají kliku a ono není tak těžké ji zmáčknout a hlavně otevřte srdce, které si radsi chráníme,jen abychom se náhodou nezranili, i když je to nevyhnutelné, protoze nikdo z nás není robot není bezcitný. A pokud něco nevýjde a bolí to, tak čas je Tady od toho, Aby nás té bolesti zbavil a přinesl nám nové a lepší věci do života každým novým dnem. Už je jen na nás, Jestli se necháme otupit zklamanim, nebo si naopak z toho něco vezmeme a posuneme se dál silnejší, než předtim. "Láska je důvodem, Proč jsme vsichni tady" a naučit se milovat život je to nejcennejší, co jsem si z této téměř 2. Měsiční zkušenosti přinesla. Další z věci je, že jsem se konečně naučila vychutnávat jídlo. Všechny druhy a začala opět po 2. Letech jíst maso. Konečně můžu říct, že to prázdno, které jsem v sobě cítila tak dlouho nadobro zmizelo, zaplněné láskou a spoustou dalších krásných věcí a doufám, že mi tento postoj k životu jen tak opět nezmizi. Lidé, kterými se obklopujete dokáží hodně zmněnit kvalitu vašeho já. Držte se pevne všech, kteři vás donutí se neustále usmívat za jakýchkoliv situací. Těch, kteří vás inspirují, posunují dopředu a rozvijí k lepšímu vaše já. A hlavně budte tím člověkem především sami pro sebe, protože jen vy máte možnost zmněnit věci tak, jak si přejete, běžet za svými sny a nezastavovat se, nevzdávat se a bojovat celym svým srdcem a myslí, protože tu v zásadě bývá nejtěžší přemluvit. Bude na vás hrát hry, znejistovat vás a podcenovat, Ale zároven vás nakopne a dodá odvahu, jen podle toho, jak vy si ji zorganizujete. Je jako nejlepší kamarádka, když ji umíte dobře nakrmit.

A rozhodně tady patří mé největší díky právě holkám, bez kterých by to prostě nebyo ono. Nemohla bych si přát nikoho lepšího s kým strávit tohle úžasné léto. Děkuji z celého srdce.
Jste boží!



No comments:

Post a Comment

Thank you for all the lovely comments {also for the negative ones, that should teach me something new} <3 Love ya!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...