Když citíš, že je třeba vše začít znovu ...

Tak, kde jsem to skončila? Aha, na konci záři. Od té doby se toho změnilo tolik a vše tak neskutečně rychle, že mi příjde, jako bych říjen/listopad/prosinec proplouvala pod hladinou. Viděla jen to krásné kolem, ale necítila/neslyšela a nevnímala. Nechtěla jsem si dovolit probuzení, ze strachu, co by mohlo přijít potom. I když by to nutně nemuselo znamenat zlo ... Jsem si radši proplouvala kolem. Nekladla jsem si otázky, jestli jsem vážně šťastná, ale soustředila se spíše na to, abych se ani nepotopila, ani nevynořila. Znáte ten pocit? 

Zítra ráno se po dvou týdnech vracím do školy a vůbec se mi tam nechce. 2 měsíce a stále nemám kamarádku, na kterou bych se tam těšila. Jediné štěstí je, že tam musím vždy vydržet jen 7 hodin denně a to od 8:00 do 14:00. Víte, v Itálii mají za cely den pouze jednu jedinou přestávku. Ano, čtete dobře. Jednu. A to od 10:20 do 10:35. Není tam nic podobné mé předešlé škole. Snažím se moc nepít, abych nemusela na toaletu. A tu jedinou přestávku vždy trávím sama, ať už kouřením, nebo pojídáním svačiny. Jak vzrušující.  Ale už bylo dost lamentovaní o mé školní docházce. Přijela jsem v pondělí večer z  Vánočních prázdnin, které jsem strávila v Ostravě u rodičů. Jak příjemné překvapení mě tady čekalo po návratu. Z příšerných a zasněžených
-15 na krásných 20 stupňů během pár hodin. 

Byla jsem tam na dva týdny a za ty dva týdny si uvědomila, jak moc se mi ve skutečnosti stýskalo/nestýskalo. Chybí mi mé kamarádky. Chybí mi možnost mít přes ulici kavárny/obchody/náměstí. Chybí mi možnost nákupu zralého avokáda. Chybí mi celkově zdravé jídlo. Chybí mi kino. Chybí mi i MHD, přesto, že jsem ho využívala zřídkakdy. Chybí mi spolužáci. Chybí mi rodiče. Sobotní práce v pizzerií ... 

... přesto bych se už asi nikdy nechtěla vrátit zpátky. I když se mi stýská na tolik věci, nezapomínám na ta depresivní období temna a zoufalství. Bez inspirace/motivace a chuti jít dál. Bez Snahy Vstávat každé ráno s vysněným cílem. 

Chtěla bych vám toho tolik povědět, ale Ani nevím, kde vůbec začít. A možná, že je to i dobře, protože už tak se tady moc vykecávám.  Rozhodně bych vám chtěla popřát vše nejkrásnější a nejkouzelnější do Nového roku. Ať se  ženete za vašimi sny co nejdůkladněji a nejodhodlaněji a přitom nezapomínáte na to oceňovat každý svůj sebemenší krůček a hlavně svoji osobu teď a tady, protože právě ona a nikdo, ani nic jiného, vás neposune tam, kam si přejete. Radujte se z každé maličkosti a především z toho, že jste zdraví ( dokud to zdraví ještě máte, protože se nedá koupit a bez něj jsme nadobro ztraceni.) 

Dejte do toho vše, pokud nechcete dosáhnout jen polovičního výsledeku. Věřte vaším snům a jejich realizaci, protože není nic kouzelnějšího než žít svůj vlastní sen. 

Dobrou noc a sladké snění (nejen v noci). 

Držím palce ❤️ 

Lots of love, yours V.