Ne, vážně jsem se nezbláznila (nebo aspon doufám). Musíme být jako Loď. A hned Vám vysvětlím proč. Už pár dní se mi děje hromada zvláštních věcí (nečekaně) a v hlavě se mi to hemží myšlenkami ve dne a o to více v noci. Myšlenky se mi snažily postupně ukazovat a napovídat mi, abych si z nich něco vzala, ale ty mršky ne a ne stát na místě, tak jsem vzala poznámky na svém telefonu a začala je sepisovat. Vzniklo z toho tohle:
"Znáte ten pocit, když něco zjistíte a změní se Vám perpektiva (a nálada) o 360 stupnů?
Dám Vám úžasné příklady z mého každodenního života.
Tady máme první: Vždy, když mam v hlavě představu, že momentálně určitě hubnu, se cítím skvěle. Jím zdravě, motivuji se, jsem na sebe i milejší a říkám si, jak zvládnu i nemožné a jak do léta budu podle svých představ dokud (dramatická znělka) ... Se nepostavím na váhu! A tímto prosím, dámy a pánové, skočila veškerá moje motivace. V tu ránu si začnu nadávat, že jsem na nic, že budu navždy tlustá, že se dost nesnažím. Přitom mám pořád to samé tělo, jako večer předtím, kdy jsem se po sprchování chválila, že už mi lezou "brišáky"
To same 2 večery zpátky. Spali jsme po "strašidelném" filmu ve velké posteli já, bráška a mamka. Ti dva byli hned tuhý a ja ještě pořád někoho něco kontrolovala na telefonu a najednou vidím, jak se po mně klidně začne procházet pavouk. Okamžitě vyskočím (naštěstí bez výkřiku), snažím se najít mezi peřinama toho zloducha a poražene si jdu lehnout do svého pokoje, zatímco ti dva tam spi, jak zabití, pavouk/nepavouk. Vnimate tu moc nevědomí? Dalším skvělým případem je asi měsíc stará episoda na kterou bych raději nevzpomínala , kdy jsme sedeli v baru já, přítel a 3 kamarádi. Celý večer jsem se náramně bavila nevědomky, že za mnou sedí jeho ex už nějakou tu hodinu. V tu chvíli místo abych se tomu bravůrně postavila a galantně to celé obešla, jako by ani neexistovala , jsem na to upozornila sebe i přítele ( který si ji stejne jako ja nevšiml a já hloupá husa udělala tak, aby ji nakonec i on mohl věnovat pozornost, bravo bravo) a začala jsem se cítit tak nepříjemně, že jsem mohla jít rovnou domu. Kdybych se byla neotočila, jestě bych tam seděla a prožívala pohodový zbytek večera, jako chvíli předtím. Všímáte si toho, co jedna hloupá myšlenka dokáže všechno způsobit?
Neustále si promítame, co si o nás v určitých situacích pomyslí ten druhý, aniž bychom se zamysleli nad tím, že my sami v těch daných situacích máme něco na "háku".
Proč všechno tak hrotíme? Teda převáže my, "drama queens" :D
Když ted po sobe čtu ty příklady vnímám doslova to, že galaxie, kterou si tvoříme ve vlastní hlavě, je nakonec tím nejduležitějším, co máme.
A na to nejsou rychlokurzy make-up umělců, nebo zázračné tablety, které nás donutí myslet jenom pozitivně. Je to třeba neustále zlepšovat. Číst knihy, které nám v tom pomůžou a hlavně vnímat každý okamžik přítomně. Ted a tady.
Když to bylo v pořádku před tím, než jste vlezly na váhu, nebo zjístily nepříjemnou informaci, proč tomu nemže být i potom? Jediné, co nás v té chvílli trápí je naše vlastní hlava a to, co se nám tam honí.
Doměnky jsou to, co tvoří naší realitu. Podle toho, co máme v hlavě vidíme i svět a proto jsem se rozhodla, ze v roce 2017 budu pořád jednou nohou radši v "nevědomí", ale šťastná, než abych se pořad sekýrovala "krutým realismem", který si sama maluji.
Když se nad tím zamyslíme, nebylo nám nejlépe, když jsme byli naivní? A umřely sme na to snad? Ne. Nakonec, at už něco čekáme, nebo se presvědčujem o tom, že ne, na nás stejně dojde zklamání. Všichni máme emoce, at už si je přiznáváme, nebo ne.
Zkusme být v tom 2017 více naivní. Alespoň lehce. Pro nás. Pro naše zdraví a náš spokojený život. Co nejhoršího se může stát? Naše zklamání, ale tomu dochází i tak. I když se snažíme "nebýt naivní" a stejně v hloubce naší duše jsme.
Nakonec vám dodám svojí oblíbenou citaci, kterou bych se ráda řídila v roce 2017 ( a samozřejmě budu jen ráda, pokud si z ní něco vezmete).
Neustále si promítame, co si o nás v určitých situacích pomyslí ten druhý, aniž bychom se zamysleli nad tím, že my sami v těch daných situacích máme něco na "háku".
Proč všechno tak hrotíme? Teda převáže my, "drama queens" :D
Když ted po sobe čtu ty příklady vnímám doslova to, že galaxie, kterou si tvoříme ve vlastní hlavě, je nakonec tím nejduležitějším, co máme.
A na to nejsou rychlokurzy make-up umělců, nebo zázračné tablety, které nás donutí myslet jenom pozitivně. Je to třeba neustále zlepšovat. Číst knihy, které nám v tom pomůžou a hlavně vnímat každý okamžik přítomně. Ted a tady.
Když to bylo v pořádku před tím, než jste vlezly na váhu, nebo zjístily nepříjemnou informaci, proč tomu nemže být i potom? Jediné, co nás v té chvílli trápí je naše vlastní hlava a to, co se nám tam honí.
Doměnky jsou to, co tvoří naší realitu. Podle toho, co máme v hlavě vidíme i svět a proto jsem se rozhodla, ze v roce 2017 budu pořád jednou nohou radši v "nevědomí", ale šťastná, než abych se pořad sekýrovala "krutým realismem", který si sama maluji.
Když se nad tím zamyslíme, nebylo nám nejlépe, když jsme byli naivní? A umřely sme na to snad? Ne. Nakonec, at už něco čekáme, nebo se presvědčujem o tom, že ne, na nás stejně dojde zklamání. Všichni máme emoce, at už si je přiznáváme, nebo ne.
Zkusme být v tom 2017 více naivní. Alespoň lehce. Pro nás. Pro naše zdraví a náš spokojený život. Co nejhoršího se může stát? Naše zklamání, ale tomu dochází i tak. I když se snažíme "nebýt naivní" a stejně v hloubce naší duše jsme.
Nakonec vám dodám svojí oblíbenou citaci, kterou bych se ráda řídila v roce 2017 ( a samozřejmě budu jen ráda, pokud si z ní něco vezmete).
"An entire sea of water can’t sink a ship unless it gets inside the ship. Similarly, the negativity of the world can’t put you down unless you allow it to get inside you."
- Goi Nasu
No comments:
Post a Comment
Thank you for all the lovely comments {also for the negative ones, that should teach me something new} <3 Love ya!