#june_6 | 2nd day Without Make-up!

Nejspíš se vám to těžko věří, ale věřte tomu, je to tak. Když člověk není krásný zevnitř, je mu na nic ( nebo jen na 2 věci) být krásný z venčí. Vnitřní krása se totiž hodně projevuje i z venčí. A to je teprve člověk opravdu KRÁSNÝ!

Hi Lovelies.

Ano, ano. Sama tomu nevěřím. Ne, opravdu. Nikdo by tomu nevěřil, ale vyšla jsem do ulic BEZ jakehokoliv viditelného líčení ( čímž neberu tu trochu korektoru na  mé "nevím co to je postel" kruhy pod očima a přepudrování, at mi taky vydrží o něco déle než tu 7. minutovou procházku do školy, chápete, už tak to musí být velký šok vidět mě takhle).
 Bohužel, byla jsem k tomu donucená. Asi před dvěma měsíci se mi na spodním očním víčku udělala bulka, se kterou jsem sice šla k oční, ale mastičku, kterou mi na ni předepsala jsem použila tak 4x a řasenku s linkama jsem si vesele líčila dál ... Aaaale, to se mi krutě vymstilo ( no dobře, přeháním)!
 Infekce (nebo nevím, jak to popsat) se mi rozšířila přes cele spodní víčko a měla jsem neustálý pocit, že mám v oku vlásky a podobné "svinstva", takže mě to neskutečně vadilo a furt jsem si do toho oka musela sahat, takže tím jsem zpřístupnila mou "Oční zonu" dalším "milým" bakteriím atp. ve velkém. Skvělé no.
 Zašla jsem tedy opět k Oční, která mi opět dala mastičku, ale tentokrát (papampatradá - famfáry) jsem to vzala Smrtelně vážně a všechny instrukce se snažím splnovat.
 Ale jak se cítím? Znáte to ( nebo možná ne), když příjdete nenamalovaná po 3 letech, co se denně malujete stylem "mega vrstva řasenky a linky alla Amy W." .

Haha, a první, kdo měl "kecy" byl nečekaně p.p. " Virginie, vy konečně vypadáte vyspaně" , "Vypadáte jinak" re: " Jsem nenamalovaná", p.p : " Néé, tak jsem to nemyslel, vypadáte svěžě, opravdu" ( hahahah) A další? " Co se ti stalo?" " Vypadáš ospale" Atp. Atp. A nejhorší pocit je, když jdu s M., kolem mě projde krásně nalíčená slečna a já jen můžu závidět, protože v tu chvíli docela i chápu, že se po ní "mrkne", když vedle něj vypadám jako Zombík. Takže tak.

Nevím, ale vidím to z dvou různých stran. Jedna strana, ta lepší, je, že když mě svědí oko, můžu si ho klidně promnout prsty atp. Přejet ho celou dlaní, opláchnout ho a nic se mi nerozmaže. Nemusím řešit, jestli se mi zrovna nesmasal kousek linky ...
Druhá strana už je horší, nemůžu se na sebe dívat do zrdcadla, ačkoliv se sebevíce snažím sama sobě říkat, že nevypadám "zas tak hrozně". Brr. Prostě a jednouduše, děkuji světu za Make-up a za to, že my dívky/ženy ho můžem nosit, jak se nám zachce a zachranuje nás to, at už máme kruhy pod očima, krátké řasy, malé oči, velké oči, široký nos, žádné lícní kosti atp. ( no jo, my a ty naše "viditelné" a přitom neviditelné "problémy").

Už se samozřejmě nemůžu dočkat, až si zase povolím make-up, ale jsem ráda, že jsem překonala sama sebe a ten mega problém/komplex. Ano, pořád je to zvláštní pocit, když se na vás všichni dívají, jako by jste to nebyly ani vy, ale dá se na to zvyknout. A malý "break" taky neuškodí.
I když znám hodně holek, co by nenamalované nešly ani s košem.

Aneb, VŠECHNY JSME KRÁSNÉ a nikdo ti nemůže tvrdit něco, čemu NECHCEŠ VĚŘIT!

A tohle si určitě přečtěte ->

"When you get to know someone, all their physical characteristics start to dissapear. You begin to dwell in their energy, recognize the scent of their skin. You see only the essence of the person, not the shell. That's why you can't fall in love with Beauty or Looks. You can lust after it, be infatuated by it, want to own it. You can love it with your eyes and your body, but not your heart. That's why when you really connect with a person, any physical imperfections dissapear, become irrelevant."

Lots of Love, yours V.