BACK TO SICILY // myšlenkové pochody z letadla - jak jsem málem umrzla v našem bytě

Ahoj všichni!

Momentálně letim asi "pěstotisíc" kilometrů v oblacích. Jako opravdu... IRL ( je to i radostí, to si pište, po měsíci se konečně vracím na Sicilí!).
 Když teď přemýšlím nad tím, co často slychám od lidí, tak se v oblacích vyskytují celkem pravidelně, ale dnes je to jiné. Opravdu sedím v letadle. A víte jak. Když si do letadla nevezmete časopis/knihu (nebo si ji vezmete a pak zjistíte, že sedíte u nouzového východu hned u okna a nesmíte mít nic pod sebou, ani při sobe) a nejste dostatečně flegmatičtí na to usnout ( protože moc dobře víte, jak u toho vypadáte a ta otevřená pusa se slinkou na kraji taky není moc sexy), Vám nezbývá než hrozně usilovně přemýšlet, co ted. Asi jsem za to vděčná, že jednou za čas si prostě z nudy nemůžu otevřít sociální sítě, ale čelit realitě.

A tak se koukám kolem sebe a zjišťuji, že:
 a) většina lidí je tady flegmatických, protože spí , at uz mají slinku, nebo pochrupuji
      (doporučuji pořídit si černé brýle podobného tvaru jako wayfarer, které dobře vypadají a přitom jsou nenápadné a na spaní v letadle/vlaku atp. ideální!)
 b) opravdu existují lidé, kteří si v letadlech pořizují gumové hodinky za 20€, dají si třeba "lazaně", nebo jim nedlělá problém zaplatit 3€ za "panini" velké, jako moje dlan ...
 c) ti nespící a "nejedící" bud momentálně škrábou stírací los, nebo si čtou (neplatí pro nešťastlivce u nouzových východů, ale ti stejně buďto spí, nebo mezi sebou hovoří ...

což mi připomíná to, že jsem tady vlastně "sama" (i přes těch cca.150 pasažérů, nebo kolik jich tam bylo) - ale NECÍTÍM SE tak!
 Radši budu sama ve svých myšlenkách, než vymýšlet témata k hovoru po celé 2/1,5 hodiny s někým, jen protože je příliš přátelský ( což btw. na letadlech nesnáším, protože nemáte "kudy utéct", takže bud se rozodnete působit jako nepříjemná kráva, ale pak Vás svědomí bude sžírat po celou dobu, co budete vedle sebe mlčet, nebo se dozvíte kolik má "člověk" vedle Vás vnoučat, psů, dluhů a zdravotních problémů a vy si jen říkáte, jak je možné, že po tom všem je takový člověk ještě schopný cestovat (bez urážky) - vím, že je těžké na těch sedačkách z domu pro panenky namačkaných vedle sebe cítit osobní prostor, ale zkusme třeba předstírat. Chjo.)
Víte, my introverti Vám budeme nesmírně vděční a opravdu to neděláme schválně, že působíme nesympaticky. To byste teprve čučeli, jak trapně vypadáme, když se v křeči snažíme působit kamarádsky a extrovertně . )
Zatímco jsem si do poznámek zapsala tohle všechno uběhla cca. další půl hodina.
Já už chci dolů! Za svým mužem <3
Zatímco pomalu přistáváme si jenom představuji, jak přivítám M. tak, jak to dělají v těch filmech (když se po dlouhé době vítají tím, že běží k sobě a muž zvedne ženu a třikrát s ní otočí ve vzduchu a položí, jako by vážila 20 kilo).
Akorát bych to nebyla já, kdyby v tom nebylo pár háčku ...
Jsem na to příliš stydlivá. Můj muž by 100% skončil na zemi s nějakou zlomeninou, protože nikdy neměl zrovna rychlé reflexy a k tomu všemu je prakticky jen o 10 centimetrů vyšší  ( vidíš, lásko, jak jsem šikovná, že kvůli tobě lžu, i když oba víme, že ve skutečnosti těch centimetrů je 5 a ty si tohle stejně nepřečteš, protože česky neumíš?) a řekněme i drobnější (až na ty ramena, boky, pupek a po svátcích i "double chin" haha) než já a dokonce jsem si zapomněla koupit žvýkačky, takže ted musím čelit tomu trapnému momentu, že můj polibek bude vsechno, jen ne filmový.

 
                                                              

Po přistání ...

Ke svému muži jsem nepřiběhla a vymluvím to na kufry, které jsou příliš těžké. Nemohu se dočkat toho, až je konečně hodím do kufru auta. 
Po cestě se stavíme do "Autogrilu", který vypadal, jako by tam nikdo nevstoupil od roku 2002 a tak stejně vypadala jejich nabídka "panini" a "pizza šátečků", které nejpíše nikdy pec na pizzu neviděly ( což jsem zjístila až poté, co mi bylo oznámeno, že to je jedinou vegetariánskou variantou a posléze byla donucená svým drahým mužem se do toho zakousnout. Po třech kousnutích, kdy jsem jen cítila kyselost těsta na pizzu jsem tu "plastelínu" vyhodila ).
Koupila jsem si Kit Kat, u kterého jsem ještě pro jistotu kontrolovala, jestli není prošlý.
Kupodivu nebyl. Mega. Ta chemie dneska umí divy ("15 let staré zboží" a spotřební doba je až za pár měsíců). Win Win.

Doma ...

Přijeli jsme domů kolem půlnoci a po odemčení vchodových dveří do bytu na mě šel mráz, jaký jsem v Ostravě za 16 let zažila max. venku, rozhodně né doma. 
Na Sicilií se "na doma" musíte obléct 2x tolik, co "na ven". Topení jim v roce 2017 nic neříká a na co by si ho pořizovali, když tady mají většinou teplo ...
Nehledě na to, že před týdnem byla zasněžená skoro celá Sicilie ( a já přitom děkovala za to, že jsem ještě v Ostravě, což zní celkem paradoxně, když si vezmete, že venku bylo až -18 stupnů (na Sicilií max. 0) a a v domech 25). Pro ně je totiž mnohem logičtěší mít doma klimatizaci. Jednu. Na všechny pokoje. A když jsou bohatší, tak až tři (kuchyn, obývák a ložnice a stejně je nezapínají všechny najednou), což rozhodně nestačí na to, aby z domu vyšla ta nesnesitelná vlhkost a mráz. Zahřát se můžete třeba na balkoně. Že ho nemáte? Tak to jste v čudu :)
Hrajou si na to, jací nejsou "ECO", když tady nařídili povinné třídění odpadu ve všech domácnostech a podnicích, ale doma mají NONSTOP (v létě o to více) zapnutou klimu (která je podle mě rozhodně neekologická a taky výjde pekelně draho za minimum požadovaného efektu, ale to je fuk).
Nikdy se mi nestalo, že bych v noci musela mít na sobě pletené ponožky, obrovskou chlupatou "onesie" (pyžamový overál) a pod tím ještě třičko a kratasy. A nemluvím o těch 3 peřinách a 2 dekách, abychom se vůbec vyspali. Dokonce jsme si fénem museli zahřát s přítelem peřiny a polštáře, abychom si vůbec mohli lehnout. A tohle není realita z dob mojí mámy, tohle je realita člověka v generaci "millenials" :D

Zakončím to tím, že jsem nakonec usla. Byla jsem tak unavená z toho cestování, že jsem na zimu nestačila ani pomylset. Navíc teplota druhého člověka v jedné posteli je na takovou zimu přímo ideální a fén taky udělal svoje. Dokonce jsem byla vděčná za to, že tu ( jednu) otravnou klimu máme v ložnici, jinak bych tam určitě nespala ...


Doufám, že tady během zimy nezmrznu a zvládnu pravidelně dodávat další články ( snad už né o tom, jak mrznu, i když mi to občas budete muset prominout, ale na to se nedá nestěžovat).

Tak se zatím mějte krásně a přeji Vám nesustále fungující topení a teplý domov <3

Lots of Love, vaše V.