Mini Výlet v Olomouci.

omouvám se za kvalitu - fotky jsou z Insta Stories

Tak to byl teda den! Před pár hodkami jsem se s těžkým srdcem vrátila z Olomouce, kam jsem jela navštívit mé nejmilejší kamarádky, které jsem neviděla od období Vánoc ...
Znáte to. Venku už je to pěkných pár dní co leje, jako z konve a vám se nechce nic než ležet, dívat se na filmy a pojídat vše okolo sebe, natož se vydat na výet někam do neznáma.
Jako správná kamarádka jsem chtěla dodržet svůj slib a o půl 11. jsem vyrazila směr hlavní nádraží. Počítala jsem s tím, že mě k "nádru" v tom dešti odveze tatka, ale marně.

Na poslední chvíli zjíštuji, že táta auto půjčil a já v tom dešti pospíchám na tramvaj, co mi nohy stačí a přitom se modlím, abych si po cestě klasicky nikde nerozbila hubu neublížila. Navíc jsem tak líná, že ani neotevřu děštník. To budu mít hairstyle ... Na poslední chvíli mi dochází, že mám v peněžence pouze dvoustovky (génius) , tak to risknu a sotva popadnu dech, s veškerou drzostí požádám řidiče o jízdenku. Při pohledu na mých dvěstě korun se jaksi ušklíbl a řekl, at se teda posadím, když jinak nemám, že on mi stejně nevydá.
Oká, první překážka zvládnutá. Jdeme Jedeme dál! Na nadraží ryche koupím jízdenku a klušu k displeji se podívat kudy kam k vlaku, do kterého jsem si naštěstí ( a neštěstí uklízeček) stihla sednout s předstihem. Kvůli deště jsme samozřejmě měli mírné zpoždění, ale to se dalo očekávat. Už ve vlaku mám neskutečnou radost, že konečně po takové době budu mít kolem sebe tu nejlepší a nejmilejší společnost. V životě je spousta cenných věcí, ale opravdoví přátelé jsou snad ještě více, než to ( aneb, jak by řekl jeden z mých oblíbených citátů:" jsou jako hvězdy ... ")
Tak moc se těším! Vystoupím z vlaku a u vstupu mě čeká S. s kamarádkou E. ...
Posadily jsme se všechny do auta, kterým míříme rovnou k jejich novému bytu, před kterým čekala i C. , a jen co jsem vstoupila, jsem z něj byla naprosto unešená. Především jsem si konečně umyla vlasy ( jelikož mamka je ted u Milána a v novém bytě krom toho, že nemáme ani kuchyn, ani koupelnu, tak nemáme ani fén a mé vlasy fén nutně potřebují), a tak jsem se cítila i o něco líp, než jak mi bylo s tou tunou suchého šamponu. 
Po dopití čaje nám všem zakručelo břicho, ale nemohla bych přece odjet, aniž bych viděla nový byt, který si C. nedávno pronajala s přítelem. Je tak nádherný! Miluji podkrovní byty, jsou tak útulné ( v zimě, v létě tam radši ani nelezte). Hlavně jsem ocenila, jak bylo všechno tak minimalistické a vzdušné, přestože to není žádný gigantický byt.
 Jakmile jsme seběhly schody ( doslova umírám hlady) a vydaly se k autu, upoutaly naší pozornost červené skvrny na okénku spolujezdce a zatímco jsme se jim smály, jsme se zároven snažily pochopit, co to tak může být, prtotože to vypadalo fakt zvlástně (čti. červené hleny). Tak moc, že si k tomu i S. přičichla a to už jsme všechny 3 dostaly výbuch smíchu. Jak málo stačí ke štěstí!
Na oběd ( o půl 4.) jsme se vydaly do Cross Café, na kterou jsem četla samou chválu, ale po ochutnání latté, jsem zůstala celkem zklamaná ( i po přidání mléka byla chut stejně nepříjemná). Nevím, jestli to je mou smůlou, ale café, na které jsem se celá zamrzlá těšila, jsem musela nechat celé v hrnku. Naštěstí musím dodat, že panini nezklamaly. Daly jsme si s C. sýrové se sušenými rajčaty a obě se shodly, že jsou výborné!
Jelikož jsme měly jestě chviku čas ( já před odjezdem, C. před školou a S. před večeří) , prošly jsme se až k nejbližšímu obchodáku, který tam stál a na chvilku se zahřály mezi obchody.
V 17:50 mi jel vlak, takže mě holky odvezly na nádraží a bohužel se po dni plném smíchu i rozloučily.
Budou mi taaak chybět! Ted tady sedím u R. na rozkladací posteli, jelikož se nám doma musí montovat pár věcí a je tam hrozný chaos. Musím se pochlubit hlavně, že po 150. letech jsem měla tousty, které nejvic zbožnuji ( asi bych si v Italií měla pořídit toustovač)! A ted se chystám do lůžka sice unavená, ale spokojená a neskonale štastná. Děkuji!
Mějte se krásně!
Vaše V.