Tuesday, March 10, 2020

Karanténa.

Ano, přesně tak. Nejprve sever Itálie a za pouhé 2 dny celá Itálie. 
Musím přiznat, ze jsem se včera večer, po proslovu pána premiéra cítila, jako ve filmu. Občas si fakt přeji, abych se jednoho rána probudila a zjistila, že je všechno Fuč. Zlý sen. Ale jsme v karanténě. 
Co to tak obnáší? 
Máte najednou pouze 3 možnosti, proč se můžete vydat ven. 

Sunday, March 8, 2020

Virus.

Ahoj všichni!
Sedím si doma na gauči. Projíždím jakékoliv novinky, dnes už po tisícáté. Koukám ven z okna. Od rána padá mohutný déšť a stále nepřestavá. To počasí je dnes přesně jako moje nálada. Depresivní. Smutné. Jsem šílené naštvaná. A taky zklamaná. Zklamaná ze situace, ve které se momentálně Itálie nachází. Mohlo tomu být jinak. Já vím že jo. Je jednoduché svádět vinu na ostatní, ale situace byla brána na lehkou váhu, až do poslední chvíle, kdy už tomu museli najít konkrétní řešení. Dnes v noci se k místním dostalo, ze bude Itálie uzavírat 14 regionů. Co si tak myslíte, ze tamní obyvatelé udělali? Po internetu kolují videa, kde vidíte davy lidí utíkat, aby stihli poslední vlak na jih. Prosí, jak jen můžou, aby je pustili dovnitř. I kdyby měli těch 15 a více hodin stát. A to mi otevřelo oči ( né, že bych si dříve neuvedomovala, jak vážný ten problém je, ale teď si uvědomuji, že lidé v tuhle chvíli, krom toho, ze ztratili kompletně rozum, nemají absolutně smysl pro solidaritu ... 

Sunday, November 18, 2018

#cukrfree bezlepkové cookies

Ahoj všichni.
Už je to dlouho, co jsem nic nepostla, ale poslední dobou je v mém životě toho tolik nového, že bych se ráda podělila i s Vámi o novinky, které jsem se buďto naučila, nebo vyzkoušela. Už je to týden, co jsem na #cukrfree a bezlepkové “dietě”, jestli se to tak dá nazvat a jelikož spoustu věcí nesmím, musím na jejich upravené verze přijít sama. Tak jsme tedy s mamkou vyzkoušely upéct něco sladkého na zub a vzniklo z toho tohle. Není to klasická chuť sušenek, ale pro mě, která teď cukr a lepek nemůže, to je prakticky delikatesa. Určitě dejte vědět, jak se Vám povedly :)

Monday, February 20, 2017

8 KROKŮ KE ŠTĚSTÍ.

Zdravím.
V dnešním článku bych Vám ráda sdělila, vše co vím o "štěstí".
Můžeme být rádi, že "štěstí" nemá jenom jednu podobu a já Vám s radostí předám svých 8 nejdůležitějších bodů, jak docílit každodenního štěstí.

1) Bud vděčný!

    Přesně tak. A ted prosím neobrácejte oči v sloup. Učí nás to již od utlého věku, to jo, ale příjde Vám, že to neustále omílaní má taky svůj důvod? Ceňte si maličkostí. Ony v celku totiž tvoří celý Váš den.
 At už je to po ránu:
 -vůně teplé kávy
 -první paprsky slunce
 -teplé peřiny,
 -pusa na dobré ráno/dobrou noc
 -čisté, vyprané prádlo
 -jemný svetr, který nekouše
 -dobrý hair/skin day
 -chut oblíbeného jídla/pití
a mohla bych pokračovat do nekonečna ...
Každý den přesně tyto věci bereme jako samozřejmost, ale nepřemyšlíme nad tím, že to všechno má svoji hodnotu. Naučme se ji vídat, i když ty věci máme před očima, v tuto chvíli.
 Ne jenom ve chvílích, kdy něco ztratíme. Přesně tohle slýcháme na každém rohu, ale já se to naučila až po 20. letech ... Osobně se mi to stávalo pořád. Ocenovala jsem dané věci, či osoby jen ve chvílích, kdy jsem je nemohla mít (u sebe) ... Říkejme "děkuji" za vše, co nám vykouzlilo úsměv na tváři a uvidíte, že těch věcí samo příjde o to více.

Friday, February 17, 2017

Divné fakty o italech // SNÍDANĚ - zimní edice


Zdravím všechny!
 Už je to pěkně dlouho, co jsem takhle nezasedla k počítači s vůlí napsat článek. Na tohle to téma chystám udělat video, ale pro lepší "zapamatování" jsem zvolila i cestu "blogerskou", aby to bylo i více-méně přehlednější.

Vím, co si v tuto chvílí říkáte: Vždyt já znám "S Italem v kuchyni", do Italských restaurací chodím každý den na "meníčka" a pizzu si dávám skoro každý den, nemluvě o těstovinách, aaaale ...
 To není tak snadné. Já, jako rozená italka (máma a táta italové), jsem po roce komplétně musela změnit pohled na to, co vlastně italové od jídla požadují (která striktní pravidla dodržují) a jak se "běžně" stravují. A v dnešním čláku budu rozebírat italské ...

Snídaně 

Světe div se, italové a snídaně (+ svačiny) nejdou moc dohromady.
Ptali jste se někdy sami sebe, proč tady ještě pořád nemají Starbucks, Costa coffee, Caffe Nero apod,? Kavárny, jako místo samo o sobě jsou všechno, jen né italské. Italové totiž nevidí v "kafíčkování" formu relaxace, ale úplný opak a pokud je uvidíte v baru po 12. hodině odpoledne, tak budto sedí u čaje a sušenek (vzácně), nebo u "aperitiva" ( o tom se pobavíme v příštím článku), nebo jednoduše přišli pro "rychlou dávku energie", kterou vypijí u pultu a déle se nezdržují ... 




 Ráno, když příjdete do baru, uvidíte u barového pultu stojících nejméně 4/5 osob.
U toho samého pultu oni ve stoje a co nejrychleji "posídají"a jdou do práce. Vzácně je uvidíte jíst.


Když jsem se ptala většiny svých kamarádek, proč ráno nesnídají, odpověděly suše, že po ránu nemají hlad a jediné, co do sebe dokáží "hodit" je caffé (které vnímají, jako "palivo").
Caffé musí být krátké, sladké a silné.


Když Ital řekne slovo "caffé" myslí tím "espresso" (také známé, jako "corto"(krátké)), né to "české presso", které je v Italií považováno za "americano",nebo také za špinavou vodu :D

Myslí tím naplnění malého kavového šálku do poloviny. 
Existuji také varianty "lungo" (dlouhé) = malý šálek naplněný do víc, jak poloviny.
Ristretto (zkrácené) = malý šálek naplněný po 1/4.

Pokud Vám příjde caffé moc silné, exituje varianta "caffé macchiato" = italské espresso + mléko ...
Když už jsme u těch káv, v Italií káva s více, jak "lžičkou" mléka, přestává být kávou (protože přestává mít požadovaný účinek a tudíž je "slabá a zbytečná") ...
Italové si občas "na chut" dají "cappucino", ale nikdy jsem nikoho neviděla pít "latte macchiato", které je v česku velice oblíbené ...
Další zajímavým faktem je, že je "společensky nepřípustné", když si dáváte "cappuccino" či "latté macchiato" po 12. hodině odpoledne (proto by tady, jen těžko fungovaly naše oblíbené "marketingové" kavárny) a že si jej dáváte "nedejbože" s nějakým sandwichem, bagelem apod..
Ano, čtete správně ( a v restauraci by Vám ho nikdy neudělali).
Hlavním důvodem je především správné trávení a také chut jídla! Na to jsou italové "šílenci", tudíž se nesmíte divit, pokud se na Vás dívá okolí zvláštním pohledem, pokud si objednáte v baru "sandwich s lattéčkem". Tím, že si dáte kávu s mlékem prakticky neocenujete chut jídla, které máte před sebou a kazíte naproto nevhodným nápojem.
Také se nesmíte divit, že pokud si dáte "espresso" a "cornetto", přinesou nejdříve croissant, počkají, až ho sníte a pak až přinesou kávu. A to z dvou důvodů.

Za a) italské caffé musí být vždy teplé. Pokud vychladne, než Vám ho přinesou, je možné, že Vám přinesou nové "gratis".
A za b) neexistuje, že nejdříve vypijete caffé a pak až sníte croissant, protože caffé je považováno za "zabiják chutových buněk" nebo "hladu" celkově, tudiž by to bylo jednoduše zvláštní. 


Další důležitou poznámkou je, že pokud chcete v Itálií to, čemu v česku říkají "latté", musíte říct "latte macchiato", jinak dostanete čistě bílé mléko!
(latte = mléko)

Můžete volit mezi = "macchiato caldo" = espresso + teplá pěna, nebo "macchiato freddo" = espresso + studené mléko. Pokud z jakéhokoliv důvodu nesmíte/nechcete kávu, můžete zvolit mezi Orzo (něco, jako Caro), Jingseng a Decaffeinato (bezkofeinu).

Jak jsem psala, není běžné, je vidět něco sníst, ale když už ital snídá, tak je na prvním místě "cornetto" (český "croissant").

Friday, January 13, 2017

BACK TO SICILY // myšlenkové pochody z letadla - jak jsem málem umrzla v našem bytě




Ahoj všichni!

Momentálně letim asi "pěstotisíc" kilometrů v oblacích. Jako opravdu... IRL ( je to i radostí, to si pište, po měsíci se konečně vracím na Sicilí!).
 Když teď přemýšlím nad tím, co často slychám od lidí, tak se v oblacích vyskytují celkem pravidelně, ale dnes je to jiné. Opravdu sedím v letadle. A víte jak. Když si do letadla nevezmete časopis/knihu (nebo si ji vezmete a pak zjistíte, že sedíte u nouzového východu hned u okna a nesmíte mít nic pod sebou, ani při sobe) a nejste dostatečně flegmatičtí na to usnout ( protože moc dobře víte, jak u toho vypadáte a ta otevřená pusa se slinkou na kraji taky není moc sexy), Vám nezbývá než hrozně usilovně přemýšlet, co ted. Asi jsem za to vděčná, že jednou za čas si prostě z nudy nemůžu otevřít sociální sítě, ale čelit realitě.

A tak se koukám kolem sebe a zjišťuji, že:
 a) většina lidí je tady flegmatických, protože spí , at uz mají slinku, nebo pochrupuji
      (doporučuji pořídit si černé brýle podobného tvaru jako wayfarer, které dobře vypadají a přitom jsou nenápadné a na spaní v letadle/vlaku atp. ideální!)
 b) opravdu existují lidé, kteří si v letadlech pořizují gumové hodinky za 20€, dají si třeba "lazaně", nebo jim nedlělá problém zaplatit 3
€ za "panini" velké, jako moje dlan ...
 c) ti nespící a "nejedící" bud momentálně škrábou stírací los, nebo si čtou (neplatí pro nešťastlivce u nouzových východů, ale ti stejně buďto spí, nebo mezi sebou hovoří ...

což mi připomíná to, že jsem tady vlastně "sama" (i přes těch cca.150 pasažérů, nebo kolik jich tam bylo) - ale NECÍTÍM SE tak!
 Radši budu sama ve svých myšlenkách, než vymýšlet témata k hovoru po celé 2/1,5 hodiny s někým, jen protože je příliš přátelský ( což btw. na letadlech nesnáším, protože nemáte "kudy utéct", takže bud se rozodnete působit jako nepříjemná kráva, ale pak Vás svědomí bude sžírat po celou dobu, co budete vedle sebe mlčet, nebo se dozvíte kolik má "člověk" vedle Vás vnoučat, psů, dluhů a zdravotních problémů a vy si jen říkáte, jak je možné, že po tom všem je takový člověk ještě schopný cestovat (bez urážky) - vím, že je těžké na těch sedačkách z domu pro panenky namačkaných vedle sebe cítit osobní prostor, ale zkusme třeba předstírat. Chjo.)
Víte, my introverti Vám budeme nesmírně vděční a opravdu to neděláme schválně, že působíme nesympaticky. To byste teprve čučeli, jak trapně vypadáme, když se v křeči snažíme působit kamarádsky a extrovertně 
😡. )
Zatímco jsem si do poznámek zapsala tohle všechno uběhla cca. další půl hodina.
Já už chci dolů! Za svým mužem <3
Zatímco pomalu přistáváme si jenom představuji, jak přivítám M. tak, jak to dělají v těch filmech (když se po dlouhé době vítají tím, že běží k sobě a muž zvedne ženu a třikrát s ní otočí ve vzduchu a položí, jako by vážila 20 kilo).
Akorát bych to nebyla já, kdyby v tom nebylo pár háčku ...
Jsem na to příliš stydlivá. Můj muž by 100% skončil na zemi s nějakou zlomeninou, protože nikdy neměl zrovna rychlé reflexy a k tomu všemu je prakticky jen o 10 centimetrů vyšší  ( vidíš, lásko, jak jsem šikovná, že kvůli tobě lžu, i když oba víme, že ve skutečnosti těch centimetrů je 5 a ty si tohle stejně nepřečteš, protože česky neumíš?) a řekněme i drobnější (až na ty ramena, boky, pupek a po svátcích i "double chin" haha) než já a dokonce jsem si zapomněla koupit žvýkačky, takže ted musím čelit tomu trapnému momentu, že můj polibek bude vsechno, jen ne filmový.

Tuesday, January 10, 2017

the DREAM that you WISH will come TRUE


Dobré den všem!
Tady máte popsáno přesně do detailu, jak se mi podařilo splnit každou položku na svém WISHLISTU z Vánoc roku 2014 za 2 roky úplně NEVĚDOMĚ!

Tímto chci jenom ukázat to, že sny se plní. At už máte malé, nebo velké ... Musíte být trpěliví a příliš na tom nelpět. Neurčovat si přesné datum a nestresovat, protože se po týdnu stále nic neděje. To pak není život. Pamatujte na své sny, ale nezaměřujte se jenom na ně. Uvidíte, že co se má stát, se stane i tak :)
Mě se to vše splnilo a sama nevím o tom, že bych se nějak šíleně snažila. Spíš jsem na svůj WISHLIST úplně zapomněla!
Mějte víru a uvidíte zázraky.
PINKY PROMISE!

Monday, January 9, 2017

MUSÍŠ BÝT LOĎ!!

Ano, ty tam! Ty vzadu a ty vedle! A tebe taky vidím. Pro všechny to platí!
Ne, vážně jsem se nezbláznila (nebo aspon doufám). Musíme být jako Loď. A hned Vám vysvětlím proč. Už pár dní se mi děje hromada zvláštních věcí (nečekaně) a v hlavě se mi to hemží myšlenkami ve dne a o to více v noci. Myšlenky se mi snažily postupně ukazovat a napovídat mi, abych si z nich něco vzala, ale ty mršky ne a ne stát na místě, tak jsem vzala poznámky na svém telefonu a začala je sepisovat. Vzniklo z toho tohle:

"Znáte ten pocit, když něco zjistíte a změní se Vám perpektiva (a nálada) o 360 stupnů?
 Dám Vám úžasné příklady z mého každodenního života.
 Tady máme první: Vždy, když mam v hlavě představu, že momentálně určitě hubnu, se cítím skvěle. Jím zdravě, motivuji se, jsem na sebe i milejší a říkám si, jak zvládnu i nemožné a jak do léta budu podle svých představ dokud (dramatická znělka) ... Se nepostavím na váhu! A tímto prosím, dámy a pánové, skočila veškerá moje motivace. V tu ránu si začnu nadávat, že jsem na nic, že budu navždy tlustá, že se dost nesnažím. Přitom mám pořád to samé tělo, jako večer předtím, kdy jsem se po sprchování chválila, že už mi lezou "brišáky"
 😂  Ne,ono se mi nezměnilo přes noc břicho. Změnily se myšlenky a to jakou jim dávám důležitost! 

Wednesday, January 4, 2017

2017 READY FOR YA!



31.12.2016 - CESTA Z PRAHY DO OSTRAVY 

Zdravím!
Divím se, že jsem se přes svou lenost ze sváteční letargie zvládla přemluvit na mini článeček.
 Už máme konečně  po svátcích!
Víme jaký je kalendářní den. Začínáme opravovat 2016 na 2017. Kila šly nahoru, ceny šly dolů a i přesto, že všude jsou slevy, já nemám v kapse ani cent. Přiznejte se, kdo to tak taky má?
Celý den bych jenom trávila doma zachumlaná v dece s hromadou "JUNK foodu", falešným krbem na bráchovém notebooku (:D) a online streamingem různých seriálu/filmů s rychlou wi-fi ( obzvlášt jsme si s mámou poslední večery oblíbily "Disneyovky", ty jsou prostě srdeční záležitostí <3)
 2 večery zpátky nám začalo chumelit, už i v Ostravě a z domu bych nejraději nevystrčila ani špičku nosu. Včera ráno jsem taaak litovala bratra, který v té sněhové vánici musel brzy do školy. Jednoduše jsem nikdy nebyla zimním typem a ranním ptáčetem jakbysmet. Z okna a fotoaparátu je na zasněženou krajinu krásný pohled ... první vločky sněhu jsem si třeba nesmírně užívala, ale ve městě to okamžitě zčerná. Na náměstí jsem objevila novou kavárnu, tak jsme si s K. daly včera včer sraz na "kafíčko" a něco malého  k snědku. Ta atmosféra byla úžasná, v kavárenském interiéru přebývají teplé odstíny s příjemným tlumeným světlem, obsluha byla usměvavá, ochotná a příjemná a jejich focaccia mi vystačila zároven jako svačina i večeře, jak byla obrovská. V kavárně bylo celkem prázdno, až na jeden stůl a nás dvě, takže to celkově působilo uklidnujícím dojmem. Na křeslích, kde jsme se usadily, jsme seděly víc než pohodlně a já měla nádherný výhled na osvícený stromek uprostřed náměstí. Mimochodem kavárna nese název JAM a najdete ji na stejné straně, jako např. Polo café, nebo cukrárnu Babička.

Wednesday, December 28, 2016

Ty nejcennější darky do papíru nezabalíte.



Ciao!

Tak co, jak jste si užily letošní Vánoce? Já musím říct, že ty moje letos byly obzvlášt netradiční a není to ani tak tím, že jsme poprvé večeřeli v 5 večer (více se dozvíte níže), jak tomu chce česká tradice.
Rozhodla jsem se napsat článek, jelikož si myslím, že bych tím na YouTube nepředala přesnou ideu toho, kam tím vlastně mířím. Myslím, že některé myšlenkové pochody zní uspořádaneji psanou formou (díky čemuž vznikly deníky, nebo ne?).

Byla nebyla rodinka italů, kteří se, přestože žili dlouhá léta daleko od slunné Itálie, nezapomínali rok co rok držet vlastních tradic. Přesněji u nás doma jsme na Štedrý večer nikdy nejedli dříve, jak ve 
20:00 ( a to byl jeste minimum), protože jednoduše v Itálií (děti ted prosím přeskočte tuto větu, at nejste zklamaní) nevěříme na "zlaté prasátko" a rozhodně je nemožné, aby se tradičně skoro celý den nejedlo. Všichni moc dobře víme, jak Italové "žijí aby jedli", tudíž by to ani nepřipadalo v úvahu.

Thursday, October 6, 2016

Mini Výlet v Olomouci.


omouvám se za kvalitu - fotky jsou z Insta Stories
Tak to byl teda den! Před pár hodkami jsem se s těžkým srdcem vrátila z Olomouce, kam jsem jela navštívit mé nejmilejší kamarádky, které jsem neviděla od období Vánoc ...
Znáte to. Venku už je to pěkných pár dní co leje, jako z konve a vám se nechce nic než ležet, dívat se na filmy a pojídat vše okolo sebe, natož se vydat na výet někam do neznáma.
Jako správná kamarádka jsem chtěla dodržet svůj slib a o půl 11. jsem vyrazila směr hlavní nádraží. Počítala jsem s tím, že mě k "nádru" v tom dešti odveze tatka, ale marně.

Tuesday, October 4, 2016

#VirgiSpiceLatte _ ne(Existuji)


"Ne!", říkám si v hlavě zatímco pěstí neohrabaně utírám slzy, které mi pomalu stékají dolů po líčku směrem ke krku. Není to dokonalé, nikdy nebude a nebylo ...   jak by vůbec mohlo? Proč mi prostě nedokáže vlézt do hlavy, že DOKONALOST neexistuje? Proč se pořád snažím všude vypadat, že mám vše pod kontrolou a předstírat, že mi to jde "jako mávnutím kouzelného proutku"?
 Ono na to je vskutku krásný pohled, vid že ano? Také se mnohem raději dívám na sluníčkové fotografie, zatímco si představuji, jak bezchybný život ten človíček musí mít a sama se zasním nad tím, že jednou se jim také budu moci pyšnit a všichni mi jej budou závidět ... Prostě WTF? Kdy jsem se vůbec dostala do stádia, kde mi více sejde na tom, jak věci vypadají před ostatními, (a že mi je budou "závidět") než na tom abych vnitřně byl spokojená, což by snad mělo být prioritou?


Povlečení na dvojlůžko - IKEA 
Denně přistihuji sama sebe, jak aranžuji, např. svůj Instagram, co nejvíce ideálně a přitom se snažím zakrýt všechen ten zmatek, co se za celý den v mém životě odehrával. To přece nejsem já (!!!) a v tom je ten největší vtip.Vždy jsem byla proti povrchnosti a falešnosti a náhle je opak pravdou. Působím jako bych měla organizaci v malíčku a neměla si v životě na co stěžovat. Z fotek to vypadá na to, že mám vysněný pokoj, krásné snídaně v čisté posteli, dokonalé práce na pláži ( přitom jsem v létě byla, jako ředitelka vápenky, protože jsem se rozhodně neměla čas opalovat) a stále pozitivní náladu ... Pravdou je, že v pokoji mám jen postel a pojízdný věšák, kuchyn zatím nemáme. Našli jsme mini ledničku a pořídili si pár nezbytností, jako jsou misky, talíře, příbor a varnou konev a tak si prostě žijeme. Minimalisticky.
Ve skutečnosti to ani není můj pokoj, ani byt. Já totiž pokoj ani nemám. Už rok si "lítám" z místa na místo. Jsem tak trochu "gipsy" se snem o tom, jak jednou budu mít místo, které budu moci nazývat svým "domovem". Momentálně mi nezbývá nic, než ho hledat v osobách, které ve mě vzbuzují jístý afekt, protože hmotný se zatím nenašel ...
Chvilku jsem v Ostravě, pak na Sicilií, kde lítám z jednoho města do druhého. Přestože jsem se naučila mít věcí tak akorát, aby se vešly do jednoho kufru, hledám na sobě pořád milion chyb a shazuji se, že nikdy nebudu tak DOKONALÁ, jako ta, nebo ta další ... Ach to porovnávání.
Občas se mi zasteskne nad časy, kdy jsem chyby jednoduše nevnímala a snažím se přijít na kloub způsobu, jak se mi to dařilo s takovou lehkostí. Mávnutím ruky to jednoduše shazuji to na to, že jsem měla svůj pokoj, svůj svatý klid, rodiče byli ještě spolu, snažila se ve škole, měla jistý "rozvrh" svého života a nepotřebovala jsem nikomu nic dokazovat. Byla jsem štastná a v tu chvíli jsem si nemoha přát více. Vše mi přišlo DOKONALÉ.
Víte, v čem spočíval ten "magic trick"? Nazývejme ho "Slepost a naivita". A ten bych také ráda opět našla někde v regálech běžných supermarketů a starala se jen o to, že když dojde, tak musím rychle do obchodu a všechno bude OK.
 Kéž by se dala i ta "flegmatičnost" sehnat například ve formě tabletek. Jednou denně a máte "na háku" všechno a všechny. Pokud patříte mezi lidi, kteří si berou vše až moc k srdci, tak "vítejte v klubu" ... Věřím, že byste tyto tablety také rádi uvítali.
Závidím svému "náctiletému" JÁ, jak mohlo být tak slepě štastné a přirozené. Cítím totiž, že káždým rokem a přibývájicí svíčkou na dortu mi přibývají i "vrásky" které si dělám z "problému", které pro mě před pár lety neexistovaly ani ve snech ( tak proč mě náhle vše tak nesmírně tíží?).

Rozhodla jsem se, že bych se ráda opět věnovala své blogerské činnosti. Samozřejmě budu pokračovat na svém YT kanále, ale není na škodu se občas nechat vést inspirací a prostě sepsat, co se zrovna honí hlavou. Začne to pak dávat i větší smysl, aneb přesně to, co chci dám svému životu. Smysl. Neříkám, že chci něco logického. Na tom mi vůbec nesejde, ale hlavně at se v tom smysu vyznám já, aniž bych kvůli něj mizela za nějakým "ideálem" či "smyšlenou image".
Momentálně je můj život dosti chaotický, to ano, ale také mě čeká řada nových změn, které mu možná začnou dávat ten smysl, o kterém sním. A samozřejmě se nemohu dočkat, až se s Vámi o něj podělím.


doporučuji přečíst na 100% - nejvíce mě mrzí, že jsem si ji pořídila až ted :(






Sladké sny.
Vaše zmatená, ale natěšená V.

Friday, January 15, 2016

Changes.

Pomalu, ale jistě se snažím měnit vše k lepšímu.
Už je to 5 dní, co jsem si nezapálila a přiznávám se, že první 2 dny, nebýt mentolových bonbonů, bych do toho spadla znova. Teď uz dokonce nevnímám bolestivě ani to, když někdo kouří u stolu se mnou. Snažím se dokonce kontrolovat, abych z toho nepřibrala, jelikož jsem si všimla, že dostávám častěji chuť něco strčit do pusy a nemůžu se dočkat, až to skončí. Kdo mě sleduje na instagramu @virginiett, si mohl všimnout postu, ve kterém popisuji svoji story z 2. Letého vegetariánství na 4. měsíční "mrtvolkožerství" a návrat k vegetariánství. Také jsem dodala, že bych ráda přešla na vegan stravu, jenže ... Nežiji doma. 4/7 jsem u tety a 3/7 u svého přítele a jeho rodiče lze lehce zařadit do "striktně konzervativní" kategorie lidí. Umíte si tedy představit, jak se mi snažili a doteď pořad snaží "vecpat" fakt, že maso je zdravé, že se musí jíst atp. Teta na tom není "tak špatně", ale taky z toho není 2x nadšená a pokaždé, když sednem ke stolu vytahuje to, že je potřeba jíst vše, aby byl člověk skutečně zdravý. Jsem docela ve slepé uličce, protože mi veganství ani jedna z těchto dvou stran neakceptuje a ještě se budou urážet, protože tady jsou na jídlo hrozně citliví a nepřijímají odmítnutí jejich delikates, ani za nic. Nevím si rady, jen vím, že chci změnu. Další z důvodu je samotný můj přítel, který si ze mě neustále utahuje, už jen proto, že nejím maso, zkuste si představit jeho reakci na "vegan" změnu. Hrozně mě štve, že tady všichni mají potřebu strkat nos do věcí, do kterých jim nic není a nikdo je nežádal o názor ( a to teď mluvím obecně o všem).  Cítím zoufalství.  Na sobotu/nedeli chystám článek, který snad někomu příjde nápomocný a něco si z něj odnese. 


Musím přiznat, že dnes mi to s "vegan" stravou šlo lépe. Začala jsem snídani vegan sušenkami, o kterých jsem si mýlně myslela, že jsou zdravé. HaHa. Po chvilce se podívám na ingredience a co nenajdu? Samozřejmě palmový olej. Jen co jsem se zvedla, už letěly do koše. Za tohle ja platím 4€ jeden balík? No prosím. Tohle Valsoia dost přehnala. Kolem půl 11. Jsem dostala strašný hlad a dala si bagetku s mozzarellou (ehm, hlenem - fuj, jak stačí pozměnit jedno slovo a hned se mi převrací žaludek. Škoda jen, že si na to ve škole nevzpomenu, když zrovna umírám hlady). U oběda už jsem byla hodnější a naložila si talíř podle mého gusta. Fazolové lusky, hrášek a rajčatový protlak. Do toho jsem to zajídala wrapem.

 Odpoledne jsem dostala hlad a ikdyž na mě z kuchyňské linky volal jablečný koláč, jsem radši sáhla po dvou jablkách a jednom banánu ( chápejte, hlad je svině) a na večer si k Markovi vezu quinou s rajčatovým protlakem a hráškem. Myslím, že pro dnešek by to ani nemohlo jít lépe (až na ty hnusné, nezdravé sušenky a bagetku). Tady to máte tak komplikované když jde o vaší stravu vs. lidé okolo, nebo zdravé jídlo vs. vaše chutě ? 
Přeji krásný páteční večer a do života tolerantní okolí ❤️ 
Lots of Love, yours V.

Wednesday, January 13, 2016

REC. | last couple of days


Zdravím! Tak co? Užily jste si víkend? Já měla pracovat, ale bohužel se pro mě nenašlo místo (což budu muset nějak vyřešit, protože to byla podpásovka, kterou jsem nečekala), takže jsem se cele 3 dny cítila naprosto zbytečně. O to více času jsem aspoň strávila s M., i když jsme nic extra záživného nedělali. V pátek večer byla nuda, na což nejsem zvyklá, jelikož v barech bývá obvykle docela plno. V Itálií se chodí "do clubu na party/tančit" častěji v sobotu, ale pátky večer tráví v barech klidnějším popíjením. O to větší překvapení, když jste na ulicích nepotkali živou duši. A co jsme nakonec dělali? Sedli jsme si do podniku, kam se chodí, jak pít, tak jíst, tak odpoledne na čaj a sušenky. A co jsme si dali? V 7. lidech to byly 4 čaje, pivo a dva koktejly. Hrály jsme celý večer UNO a poklidněji se bavili. V Sobotu si M. vychrapával do 1. a pak jsme vyrazili na "poobědové" kafé za kamarády ( i když ve skutečnosti obědval jen M.). Z domu E. , který leží poměrně vysoko je nejvíce boží výhled. Přímo dechberoucí. 
Ke kávě přinesla ořískové pusinky, které mi chutí hrozně moc připomínaly vanilkové rohlíčky, takže jsem si konečně mohla vynahradit to, že jsem letos témeř žádné cukroví neměla (i když mi k Vanoční atmosféře těch 22 stupňů a posedavání venku na terase moc nepomáhalo).  Kolem 4. jsme obě dostaly strašný hlad, tak jsme se teprve pustily do "vaření" obědu, aneb já dvě vajíčka a ona carpaccio. Do toho jsme obě pojídaly salát a chválily se, jak jíme "light" a přitom ... Obě jsme moc dobře věděly, že zas tak "light" nebude. Večer jsme pak (stejná sestava, jako v pátek) sešli a vrátili se až kolem půl páté. O to hůř se mi pak o 4 hodiny později vstavalo na mši, ale zvládla jsem to a o půl jedné teprvé snídala Cappucino v baru poblíž. 
Nedělní odpopoledne bylo ve stylu procházek, posledního čaje, předvečeřovou "Coronou" a pizzy ( kterou jsem zkusila ve vegan verzi bez mozzarelly, protože se mi po "mléčných produktech" dělá zle a měla jsem radost. 
V pondělí jsme po škole jeli do Palerma kouknout po Slevách v nákupním centru, ale jelikož jsem neměla peníze navíc na takovéto rozhazování, jsem se ani nechtěla po ničem dívat. Nakonec jsem ale v H&M našla dva "basic" kousky, které mi v šatníku vážně chyběly ( brzy ukáží v New In postu). Po nákupech jsme jeli do pizzerie, kde jsem z hladu snědla po 100 letech celou pizzu a druhý den ráno mi bylo neskutečně špatně. Určitě tomu nepomohl ten Magnum po večeři. Včera i dnes jsem zůstala doma, protože mi nebylo dobře, tak z nudy zapisuji nápady a plány do budoucna. Zacala jsem sledovat různá videa s "Vegan" tématikou a ráda bych se ji držela, tak mi držte palce, protože tady je to ještě těžší dodržet, jak v Ostravě. Nakoupila jsem spoustu ovoce a zeleniny a snad se mi podaří z toho časem udělat životní styl. Dnešek a zítřek budu věnovat studiím, ale chystám pro vás článek o tom, jak jsem se zbavila akné s velmi jednoduchým návodem. Přeji krásný den :3 


Lots of Love, yours V. ❤️



Friday, January 8, 2016

Comeback!

... aneb zvládla jsem tento školní konec týdne docela v pohodě. Žádné vážnější újmy na psychice, ani nic podobného, naštěstí. Co se týče mých předsevzetí? Hrůza! Každé ráno vstanu a říkám si, jak vydržím nejíst sladké, jak si nebudu dávat lepek, protože je mi pak zle a to samé s mléčnými produkty. Slibuji si, že vydržím nekouřit, ale každá výmluva je mi dobrá k tomu, abych to porušila. Prosím, že v tom nejsem sama? Že na vás taky volají z trafiky cigarety, a z ledince cukrovinky, kterých tam je nadbytek, protože žiju s tetou, která tady má neustále děti jejich dvou dcer ( ano, je to tady, zase se vymlouvám)? A vlastně i mně, protože těch dětských svačinek nespořádám o nic méně. A zase a zase. A to je prosím dnes kterého? 8.1.? No vida. Tleskám si. Vypadá to nadějně. Kolem 6. večer se chystám na obvyklou cestu vlakem do CdO, tak se teď snažím dobře sbalit kufr, ať mi zase něco nechybí. ( I ) V tomhle jsem otřesná. ( to "I" v závorce vypadá trošku jako zadek, a mezi uvozovkami zas jako ta zelená chobotnice ze Spongeboba, že? ).  Samotná má denní strava je vtipná sama o sobě. Jde na ní přesně vidět, jak se snažím, pak to pokazím, snažím, pak zase pokazím. Houpačka. Vlny. Sacharidové vlny. Jenže ty moje jsou spíše "tsunami" žíznivé po cukru. Třeba dnešní ráno - horká voda s citrónem, po 30 min. 4 rýžové galetky s cottage. Ve škole jsem dostala hrozný hlad a dala si mléčno/máslovou housku s marmeládou, kterou mi ráno teta hodila do kabelky,. ( vykouřila asi 5 cigaret)x Příjdu domů a čeká mě losos s hráškem, ale samozřejmě mě po 2,5 hodinách opět přepadne hlad a dám si Kinder Paradiso, že? Do toho těch milion chutí, které přichází s každou nezapálenou cigaretou ... Jsem docela v čudu. Vím, že psaní blogu většinou bývá o tom, že blogerka radí čtenářům, ale nevíte náhodou někdo, co mám dělat? Jak mi pomoci? Prosím? Byla bych vám neskonale vděčná. Ted' mám v plánu skočit do sprchy a budu se modlit, aby šel ze mě spláchnout i všechen ten extra dnešní cukr/tuk. Noták.  Nejspíš se ozvu, až v neděli, jelikož jsem zítra celý den v práci, tak se mějte moc krásně a hlavně buďte silnější než já a naučte se poslouchat pouze hlas, který vás nutí snít už delší dobu, ne ten, který vám říká, že vám malý dezert po obědě neuškodí. On se objeví sice nevinně, ale napáchá škod, že se nestačíte divit. Ten vás vážně rád nemá. Nevěřte mu! Je to podvodník. 
 Lots of Love, yours V. 

Wednesday, January 6, 2016

Když citíš, že je třeba vše začít znovu ...



Tak, kde jsem to skončila? Aha, na konci záři. Od té doby se toho změnilo tolik a vše tak neskutečně rychle, že mi příjde, jako bych říjen/listopad/prosinec proplouvala pod hladinou. Viděla jen to krásné kolem, ale necítila/neslyšela a nevnímala. Nechtěla jsem si dovolit probuzení, ze strachu, co by mohlo přijít potom. I když by to nutně nemuselo znamenat zlo ... Jsem si radši proplouvala kolem. Nekladla jsem si otázky, jestli jsem vážně šťastná, ale soustředila se spíše na to, abych se ani nepotopila, ani nevynořila. Znáte ten pocit? 
Zítra ráno se po dvou týdnech vracím do školy a vůbec se mi tam nechce. 2 měsíce a stále nemám kamarádku, na kterou bych se tam těšila. Jediné štěstí je, že tam musím vždy vydržet jen 7 hodin denně a to od 8:00 do 14:00. Víte, v Itálii mají za cely den pouze jednu jedinou přestávku. Ano, čtete dobře. Jednu. A to od 10:20 do 10:35. Není tam nic podobné mé předešlé škole. Snažím se moc nepít, abych nemusela na toaletu. A tu jedinou přestávku vždy trávím sama, ať už kouřením, nebo pojídáním svačiny. Jak vzrušující.  Ale už bylo dost lamentovaní o mé školní docházce. Přijela jsem v pondělí večer z  Vánočních prázdnin, které jsem strávila v Ostravě u rodičů. Jak příjemné překvapení mě tady čekalo po návratu. Z příšerných a zasněžených
-15 na krásných 20 stupňů během pár hodin. 
Byla jsem tam na dva týdny a za ty dva týdny si uvědomila, jak moc se mi ve skutečnosti stýskalo/nestýskalo. Chybí mi mé kamarádky. Chybí mi možnost mít přes ulici kavárny/obchody/náměstí. Chybí mi možnost nákupu zralého avokáda. Chybí mi celkově zdravé jídlo. Chybí mi kino. Chybí mi i MHD, přesto, že jsem ho využívala zřídkakdy. Chybí mi spolužáci. Chybí mi rodiče. Sobotní práce v pizzerií ... 
... přesto bych se už asi nikdy nechtěla vrátit zpátky. I když se mi stýská na tolik věci, nezapomínám na ta depresivní období temna a zoufalství. Bez inspirace/motivace a chuti jít dál. Bez Snahy Vstávat každé ráno s vysněným cílem. 
Chtěla bych vám toho tolik povědět, ale Ani nevím, kde vůbec začít. A možná, že je to i dobře, protože už tak se tady moc vykecávám.  Rozhodně bych vám chtěla popřát vše nejkrásnější a nejkouzelnější do Nového roku. Ať se  ženete za vašimi sny co nejdůkladněji a nejodhodlaněji a přitom nezapomínáte na to oceňovat každý svůj sebemenší krůček a hlavně svoji osobu teď a tady, protože právě ona a nikdo, ani nic jiného, vás neposune tam, kam si přejete. Radujte se z každé maličkosti a především z toho, že jste zdraví ( dokud to zdraví ještě máte, protože se nedá koupit a bez něj jsme nadobro ztraceni.) 
Dejte do toho vše, pokud nechcete dosáhnout jen polovičního výsledeku. Věřte vaším snům a jejich realizaci, protože není nic kouzelnějšího než žít svůj vlastní sen. 
Dobrou noc a sladké snění (nejen v noci). 
Držím palce ❤️ 
Lots of love, yours V.

Sunday, September 13, 2015

Summer (almost) empties | aneb bez čeho jsem se v létě neobešla.

Dnes mám pro vás připravený "poprázninový" článek o kterém bych se ráda rozepsála. Už jsem to jednou psala  … jsem neskutečně pohodlný člověk. Najdu něco, co mám ráda a toho se držím zuby nehty. Ano, někdy je to hrozná nuda se stále držet stejné rutiny, ale pro mě je to něco, bez čeho bych se neobešla. Vždy potřebuji mít na vše 100% spoleh, at už se to týče čehokoliv, jinak se začnu vztekat a  jsem naproto nesnesitelná. Pak dokáží jen lamantovat kvůli tomu, že nějaký malinký detail nebyl zrovna takový, jaký já jsem chtěla ( asi mám nějaký problém ...) . Proto jsem se tedy chtěla pochlubit tím, že i takový maniák, jako jsem já se v Italií dokázal odkázat na produkty, které neznál a vložit se do jejich rukou. Pojdmě se tedy podívat, které to jsou.

 Suchý šampon - přesněji tento od Batiste. Bohužel jsem si do Itálie přivezla jen ten travel size a nebýt toho od C. ( Aussie Miracle DRY, na který jsem si po pár použitích zvládla zvyknout, i přes jeho zvláštní vůni a lepivou konzistenci), tak nevím, jak bychom to zvládly. V tom neskutečném vedru to my holky máme joo těžké. Hlavně když máme dlouhé, husté vlasy. A mýt si je každý den rozhodně s tím, jak málo jsme měly časů nepřipadalo v úvahu. 


V Itálií mi také hodně zesvětlaly vlasy. Zčásti za to mohu poděkovat sluníčku a slané vodě a zčásti produktu, který najdete o kousek níže. To ale znamenalo, že potřebuji na obočí světlejší stín, jelikož to začínalo vypadat dosti nepřirozeně a nakonec jsem se v drogerií rozhodla pro tuto paletku od Rimmel v odstínu 002 Medium brown, která je pro "špinavý blond" ideální volbou a stála pouhých 7 euro.
na jedné straně najdete vosk, na druhé stín a dole kartáček na řasy ( který mám někde zatoulaný v kosmetické taštičce) a štěteček. 
Korektor mi došel jako jedna z prvních věcí a když jsem v drogerií objevila tenhle ( Maybelline Instant anti age concealer) , tak byl asi za sekundu v košíku. Pokud taky tak "žerete" youtube, jako já rozhodně tento produkt znáte a toužíte ho vyzkoušet. To, jak zázračně "youtuberkám" zmizíkuje kruhy pod očima bylo něco, co jsem si nemohla nechat ujít. Bohužel jsem udělala obrovský přešlap ve volbě odstínu. Krom toho jsem si jej mohla maximálně vynachválit. Na léto je těžší, protože má hutnější konzistenci, ale na zimu by byl přímo ideální. 

Sunday, September 6, 2015

Leaving for Prague!


Zdravím! 

Rozhodla jsem se, že bych mohla vložit trošku více snahy do toho mého "blogování" a tak jsem tady zase s novým postem.
Né, že by se mi za posledních pár dní zrovna dělo něco, co by mělo cenu rozepisovat na blog, tak se mohu maximálně pochlubit tím, jak hrozně nudně jsem poslední 3 dny strávila s krabicí kapesníčku u postele a ACC pomocníkem ( který na mě kašle, jako by už nestačil můj vlastní kašel, který je tak otřesný, že ho musejí už slyšet i sousedé). Do toho nám v pátek doma nejela ani WiFi, takže jsem ho v podstatě skoro celý prospala, abych to své trápení utíšila. Prostě Genius.

Saturday, September 5, 2015

Co jsem si ze Sicílie (ne)ODNESLA.


K
aždý návrat je těžky. Obzvlášt, když destinace, ze které jste se vrátili ve vás zanechala tolik smíšenych pocitů a vzpomínek, které si s nostalgií neustále přehravate v hlavě.
Noc na letišti v Římě byla celkem silným zážitkem a nejen díky silně "fučící" klimatizací přímo nad hlavou ... Brr
Na Sicilií se mi nechtělo. Odjížděla jsem znechucená, že Jedu tak daleko pracovat každý den za "pár šušnu" týdne. Kdyby nebylo mých kamarádek, ktere mě nakonec přecejen dokázaly přemluvit, nikdy bych se neodhodlala ...

Monday, April 13, 2015

SPRING 2015 | Life Update + Little New In


Hi Lovelies!

Zatímco dojídám výborné zbytky z včerejší večeře ( Haloumi Cheese wrap z PUBu, který byl na můj žaludek až moc velký) přemýšlím nad tím, čím asi tak začít.
Poslední dva posty se týkaly jídla, ale dnes pro vás mám malé New In a také pár "keců" ohledně mého života za poslední měsíce.
Konečně to začíná ( hodně pomalu, ale jistě) vypadat na Jarní počasí (3x hurááá).


Nevím, jak to vnímáte vy a jak na vás působí, ale u mě s jarem příchází mnohem lepší nálada, pozitivnější myšlenky a větší motivace něco dělat.Nechci lenošit pořád jen po kavárnách pojídaním dortíčků a pitím přeslazené kávy.

Minulý týden v Pondělí jsem si dokonce (s těžkým srdcem) dala výzvu, že tyto výborné kalorické bomby na chvili bude lepší vynechat. Tento týden bych ráda začala i s omezováním kávy a sladkých nápojů (bohužel jsem si za poslední měsíc oblíbila Růžový tonik a pila ho častěji, než je nutné). Netvrdím, že mi to půjde okamžitě, ale věřím, že když se to vezme pomalu, tak by se to snad mohlo povést. Místo přecukrovaných máslových sušenek apod. si zkouším dávat zdravější alternativy a jím rozhodně více slaného, než sladkého. Všimla jsem si, že čím méně cukrů jím ( i když ho dnes najdeme snad úplně ve všem), tím méně mi také chybí a pro závislačku, jako jsem já je to neskutečně dobrý pocit.
Ve škole se nám blíží klauzůry ( které se bojím, ale snad to zvládnu) a plánují si letní brichády a akce, na které bych se ráda podívala. Tak moc se těším na letní prázdniny. Kam se chystáte vy a na jaké akce se momentálně nejvíce těšíte?

Co se nákupů týče, našla jsem v Lindexu úžasně lehké a svěží pyžamové kratásky (399,-), které jsem si zamilovala na první pohled a jako pyžamo rozhodně sloužit nebudou. To by jich byla vážně škoda. Dokonce jsem si je vzala větší, at nejsou moc pyžamově nápadné a snad to bude fungovat.

Conversky, nebo Vansky jsou na jaro pro mě absolutní  MUST HAVE kousek a jelikož jsem černobílé ještě nikdy neměla a minulý rok jsem na jaro zvolila černobílé Vans, tak jsem letos vybrala tyto. 



Objevila jsem také nejpohodlnější Jeggins z Tally Weijl za 499,- a už nechci nosit nic jiného. 



Oblíbená vůně sprchového gélu a nově mají i tělové mléko, jupí <3


Přisla jsem na to, že po krému se mi na obličeji vytváří více pupínku, než po oleji. Tady tento od Nivea používám každý den a je výborný. Rozhodně stojí za zkoušku, můžu jenom doporučit a sprej na zesvětlení vlasů od Balea ( najdete v DM) mi doporučila kamarádka, ale zatím jsem ho nestihla vyzkoušet, takže se pokusím vyfotit nějaké před a po fotky aby se dalo posoudit, jestli vůbec funguje, nebo ne. 





Tento Color Whisper od Maybelline jsem včera v Tetě ulovila za pouhých 69,- a jeho barvu naprosto miluji. 


Tuto bundičku jsem náhodou objevila ve slevách v Marks & Spencer cca. 2 týdny zpátky z 2399,- na 899,- a jelikož jsem kožený křivák v takové barvě hledala snad všude možně, tak jsem ji tam rozhodně nemohla nechat, přestože jsem se obávala, že ji nevynosím. Pravda, že jsem ji na sobě měla zatím jen 2x, ale rozhodně ničeho nelituji. Konečně mám v šatníku o barevný kousek víc <3

Mějte se krásně <3

Lots of Love, yours V.


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...